Borešové
V roce 2005-6 bylo napsáno ---tuto stránku v následném
výzkumu jsme rozšířili o informace výskytů jména na různých místech země..a snažíme se naleznout propojení mezi dosud známými údaji
a aktuálně posledním dohledaným Thomasem Borešem z roku
1586 ze Staňkova (u Milevska). Aktuálně 1.2.2013-dopřesnění jména Boreš
dříve bylo napsáno:
Jiřík Boreš z Bernárečka – měšťan Starého města pražského (1509,1540)
a jeho manželka Kateřina (1509, 1525)
Seznam obsahuje jména měšťanů, kteří měli podle privilegia právo samostatného vkladu, i těch, kteří byli zmocněni zastupovat město při intabulacích. (v závorkách-k pozemkům)
-Seznam měšťanů města
Pražského
(-pozn.v Seznamech
poddaných nenalezeno žádné příjmení Boreš)
Václav Boreš –měšťan kadaňský r.1542-vázaný dluh
Jan Boreš z Bernárečka -1543 –juxta
Jiřík Boreš z Bernárečka – měšťan Starého města pražského (1509)1542
a jeho manželka Kateřina
Boreš z Dubu –vklad r.1543 (1514)
Filip Boreš z Borku
Jakub Boreš z Borku
Jan Boreš (Filipův) z Borku 1542, vklad, vč.majestátu
Jíra Boreš z Borku
Ondřej Boreš z Borku /stavitel na Hradě Pražském –r.1545 majestát
Petr Boreš z Borku –vklad 1542
-Zdroj: opis-Berní
rula Bechyňský kraj
20. září 1875 byl v Bernarticích strašný požár. Zničeno bylo úplně 27 hospodářských stavení s celou úrodou. Oheň vyšel od od klempíře Jos. Kolihy .. Požárem tímto stíženi byli: čp. 89 Boreš ..aj.. Po požáru nadržovaly deště k velikému svízeli vyhořelých, jimž klempíř Koliha dlouho nesměl vůbec na oči. Hejtmanství nařídilo utvoření výpomocného komitétu..
-Zdroj: Kronika Bernartice
Z historie Toužimi:
Že šlo skutečně o českou, domácí kolonizaci dokládají nejlépe zdejší zeměpisná jména z nichž většina přežila i pozdější germanizaci, když je německé obyvatelstvo přejalo do němčiny. Jméno Toužim se pak změnilo na Theusing, Kosmová na "Kossmaul", Kojšovice na "Goschowitz", pole K lesu na "classa", Táhlé na "tohla", Dolské na "dolskhy" atd. O slovanském původu většiny vesnických sídel na Toužimsku může do jisté míry vypovídat i jejich urbanistické řešení. Téměř ve všech případech se jedná o tzv. okrouhlice, urbanistický typ vesnického sídla s radiálně uspořádanou plužinou a zástavbou sevřenou kolem okrouhlé návsi, typ, který bývá spjatý se slovanskou kolonizací.
Jiří z Milevska patřil mezi přední
členy panovnické družiny, rodící se pozemkové šlechty, a výše uvedené území
získal zřejmě jako výsluhu od některého z Přemyslovců. Jiří byl současníkem a
zřejmě i přítelem jiného významného velmože, západočeského Hroznaty, který
následoval Jiřího příkladu a v r. 1197 rovněž založil u svého sídla v Teplé
premonstrátský klášter. V roce 1197 je Jiří uveden mezi svědky na Hroznatově
závěti - zakladácí listině premonstrátské kanonie v Teplé.
. Husitství do dějin Toužimi
zasáhlo poprvé 26. dubna 1420, když houfy táborských husitů na sv. Jiří napadly
a zcela zničily kanonii v Milevsku včetně knihovny a archivu. Řeholníci v
čele s opatem Svatomírem se zachránili včasným útěkem na hrad Orlík. Část
konventu s opatem se posléze uchýlila na toužimské proboštství, které bylo pod
ochranou mocných katolických šlechtických feudálů, pánů z
Plavna.
Jakoubek z Vřesovic-nejpozději v r. 1429 obsadil Toužimsko. Zdejší proboštství osadil vojenskou posádkou a premonstrátské řeholníky vypudil na jeden z jejich dvorů v blízké Třebouni (tento statek se později nazýval Na klášteře). V r. 1430 opat s konventem odchází do jihočeské Třeboně, pod ochranu pánů z Rožmberka. Část řeholníků s toužimským proboštem však zůstala v Třebouni.